středa 19. března 2014

Přišlo jaro do vsi




středa 19. února 2014

Tak na plochou herduli!

Pátrala jsem, pátrala.
Pátrala jsem tu i onde.
Sjížděla jsem webové stránky. Listovala časopisy. Prolézala antikvariáty. A taky jsem se věnovala zcela jiným nitě krotícím technikám, než je paličkování.
The world is big and round.
Řešení problému se objevilo na nečekaném místě.
Je fakt, že mi pomalu dozrávalo v hlavě samo. Protože náhody přejí připraveným. Střípky se poskládaly a obrazec se ukázal. Louskala jsem azbuku ve staré tlusté knize, čmárala si, inspirována závanem dávných věků, páskovou krajku - a bylo TO tu.
Plochá herdule je sendvič.
Nedovedu si představit, z čeho byly dělány ty úplně první, protože musí být tak vysoká, aby do ní šel zapíchnout špendlík až po hlavičku a raději ještě o pár milimetrů vyšší.
Elementary, dear Watson.
Pevná podložka (překližka, prkno, lepenka, něco tenkého a samonosného a neohebného) požadovaných rozměrů a tvaru. V mém případě normalizovaná A4. Polystyrenová deska těch samých rozměrů o tloušťce 3 cm. Filc o tloušťce alespoň centimetr - a logicky, taky A4. Obal z krycí tkaniny, která to vše drží pohromadě. Snímatelný prací obal. Utěrka s dírou, aby se nešpinilo hotové, je volitelný doplněk.
Jednotlivé vrstvy jsem k sobě nelepila. I když po Herkulesu jsem se už už natahovala. Uvědomila jsem si, že bych musela propichovat s každým špendlíkem minimálně jednu slepenou vrstvu a také, že dělám herduli cestovní a že její formát je takový jaký je, protože celá přijde posadit do ploché krabice od speciálních papírů do tiskárny. Takže případné posouvání vrstev při naklápění při práci je v hodně, hodně,. ale opravdu hodně, teoretické rovině.
Hotovka. Zkušební jednoduchý již natužený motivek prosychá.
Již je mi jasné, kudy tudy na otočnou naklápěcí kruhovou herduli.

pondělí 9. září 2013

Jak na plochou herduli?

Lovím nápady a "sjíždím joutubko". Líbí se mi, jak převážně "jižanky" paličkují na ploché kulaté otočné herduli. Dečky a obrázky, hlavně z páskové krajky, se mi na ní jeví snadnější, než na naší tradiční válcové. chtěla bych práci na tomto typu herdule alespoň zkusit.
Viděla jsem i dobrou fintu, aby nitě nezachytávaly o hlavičky špendlíků na již hotové práci. Krajkářka přikryla práci látkovým kapesníkem a kruhovým otvorem v jeho středu. Jak má dyslektik záložkou přikrytý celý text a čte a posouvá si okýnko po slabikách, tak paličkovala ve zhruba pěticentimetrovém kroužku. Zbytek práce měla chráněný krycí látkou před prachem, světlem, případným potem. Geniální.
No jo. Plochá a ještě k tomu placatá a otočná a naklápitelná herdule...
Jak udělat, aby byla otočná a polohovatelná, je mi jasné. I to, že na její spodek by asi bylo nejvhodnější víko z kbelíku a nebo miska pod velký květináč.
Jenže, jenže, jenže...
Do čeho to píchají špendlky?
Válcové herdule jsou jasné. Hromada suchých jemných pilin, nebo sena z trávy pejřovice, tlouk na pěchování a rychle do toho, dokud mám sílu i energii. Hrst pilin do látkového válce, bouchytybouch udusnout a připlácnout, piliny, bušení, piliny, bušení, v závěru bušení a bušení, vložit papundeklový kolečko o průměru válce, stáhnout a zajistit sypek, poválet, aby se  dozakulatil, obléci jej do povlaku a přišpendlit podvinek, navinout paličky...
Neumím si ale představit, že bych tloukem pěchovala plochou herduli. I když je to vlastně taky válec. Ono si tedy hlavně nedovedu představit, jak na ní dělám nehrbolatou a rovnou pracovní plochu.. Mám již vyzkoušeno, že polystyrén není nejlepší možné řešení. I když použiji silnou desku, tak stejně špendlíky v ní moc dobře nedrží, Plus používám tužidlo z polystyrénu, tak je jasné, že po prvním natužení práce by bylo i po herduli. Do molitanu se špendlíky špatně zapichují a ještě hůře vytahují a navíc je herdule moc měkká. S vyšší  vrstvou filcu zkušenosti nemám, ale předpokládám, že to bude, co se zapichování týká, obdoba molitanové matrace.
Nevíte někdo, "jak na plochou herduli"? Stačí odkaz.
Dík.

středa 14. srpna 2013

Lístečkové šílení

Když sundám brejle a kouknu se z povzdálí, tak mám pocit, že kdyby padala jemná mha, že támhle asi tak metr do prava, tam co už není až tak dobře vidět, protože se to ztrácí v té mze, tak tam že visí moje krajka s perfektními lístečky.
Bez legrace. Lepším se.





středa 7. srpna 2013

Lístkovina - kde opakuji chybu? Aneb, proužek do vzorníku až do skonání věků mít nejspíš nebudu.

Mám problém s technikou lístečků. Vím, nejhůř jde první tisícovka, pak se se zlomí a jde to samo. Ne snad, že bych nezapřela paličky do dlaně, že bych nezkoušela, netrénovala, nevztekala se a tak podobně stále dokolečka. O dokonalý pásek lístků se snažím třetí, možná už dokonce čtvrtý rok. Úmyslně si vybírám, sobě pro radost, okolky a kraječky, kde se lístky vyskytují. Mám na nástěnce píchlý dvojpár a když je chvilička....
Rečitela mi  jde. Dokud lístek rozšiřuji, je krásný. Průšvih nastává ve chvíli, kdy bych měla začít zužovat. Aby byl stejně souměrný jako v šité krajce - nechápu, tam jsou jak soustružené. Při paličkování se mi při zužování děje toto:





Hnus fijalovej zubatej nepravidelnej.
VÍM, že dokonalý lísteček lze upaličkovat i z vlasu. Tak, proč se mi, sakra, nedaří z lněné nitě, o hlazené egyptské bavlně ani nemluvě? Nejlépe jdou :-( na perlovce.

neděle 5. května 2013

Vzduchoplavba

Model by byl. Střih sedí. Tak hurá k rýsovacímu prknu a šup šup.... technická kresba torchonské půdice středového pásu, nějaká parádička na vrchlíky, popřemýšlet nad gondolou. Nebo že by had páskové krajky? Hlavně NE stříhanou, tu já nerada, tuze nerada.

pondělí 22. dubna 2013

Na kapsu? Na polštář? Nechat tak?

Hm, lístečky ještě nejsou tak jak si přeji, ale lepším se.
Natuženou krajku jsem pověsil na kliku okna, namotávám paličky na pokus o 3D model, dívám se skrz modravé trojlístky ven a přemýšlím, co s ní dál.