Pátrala jsem, pátrala.
Pátrala jsem tu i onde.
Sjížděla jsem webové stránky. Listovala časopisy. Prolézala antikvariáty. A taky jsem se věnovala zcela jiným nitě krotícím technikám, než je paličkování.
The world is big and round.
Řešení problému se objevilo na nečekaném místě.
Je fakt, že mi pomalu dozrávalo v hlavě samo. Protože náhody přejí připraveným. Střípky se poskládaly a obrazec se ukázal. Louskala jsem azbuku ve staré tlusté knize, čmárala si, inspirována závanem dávných věků, páskovou krajku - a bylo TO tu.
Plochá herdule je sendvič.
Nedovedu si představit, z čeho byly dělány ty úplně první, protože musí být tak vysoká, aby do ní šel zapíchnout špendlík až po hlavičku a raději ještě o pár milimetrů vyšší.
Elementary, dear Watson.
Pevná podložka (překližka, prkno, lepenka, něco tenkého a samonosného a neohebného) požadovaných rozměrů a tvaru. V mém případě normalizovaná A4. Polystyrenová deska těch samých rozměrů o tloušťce 3 cm. Filc o tloušťce alespoň centimetr - a logicky, taky A4. Obal z krycí tkaniny, která to vše drží pohromadě. Snímatelný prací obal. Utěrka s dírou, aby se nešpinilo hotové, je volitelný doplněk.
Jednotlivé vrstvy jsem k sobě nelepila. I když po Herkulesu jsem se už už natahovala. Uvědomila jsem si, že bych musela propichovat s každým špendlíkem minimálně jednu slepenou vrstvu a také, že dělám herduli cestovní a že její formát je takový jaký je, protože celá přijde posadit do ploché krabice od speciálních papírů do tiskárny. Takže případné posouvání vrstev při naklápění při práci je v hodně, hodně,. ale opravdu hodně, teoretické rovině.
Hotovka. Zkušební jednoduchý již natužený motivek prosychá.
Již je mi jasné, kudy tudy na otočnou naklápěcí kruhovou herduli.
Tak to jsem zvědavá na výsledek. Fotečka by nebyla? Nějak nestíhám obíhat oblíbené stránky, takže mi předchozí článek unikl. S křížkem po funuse se mi teď vybavil magnetický stojánek, který byl pro práci na plocho jako stvořený. Viděla jsem ho v pořadu Folklorika o krajce (odkaz u mě v Paličkománii). Pro menší placku mi připadal dost dobrý. Jinak tohle paličkování nemám ráda, nevím, jak bych se u toho zkroutila, polystyren je lehký, pořád to odchází ve směru tíhy paliček, krajka není utažená, jak bych chtěla, prostě herdule je herdule. Občas ale není zbytí, bohužel.
OdpovědětVymazatUž je u vás nějaká rohatá drobotina? Zdravím do stepi a přeju, ať jde všechno hladce :-)
Fotečka bude posléze, nestíhám.
OdpovědětVymazatPlochou herduli jsem již vyzkoušela, mám na ní navěšeno další. Tento prototyp jsem použila pro náramek, dobře se na ní budou dělat vzorníky mnohopárové krajky.
Potřebuji si udělat celkem velké kolo. Jak s tím točit mám vymyšlené, chybělo mi do čeho píchat.
Ano, herdule je herdule. Jenže je hmotná. A velká.
Nového u nás ještě nemečí nic. Už od Vánoc čekám, protože břicha olbřímí, skok jsem neviděla ani jeden, není od čeho se odrazit při výpočtu. Vemínka nalitá. "Staré kozy jsou v naději všechny, plus jedno loňské kůzle. Dle vemínek.Kůzlata se v břichách už nemelou, tak to bude brzo. Když já připouštění z ruky nejsem schopna. Tedy, bydlet někde o samotě, tak jo. To bych kozí nadávání ignorovala. Jenže roztoužený kozel na jedné straně plotu a řvoucí kozy na druhé straně, to by mně sousedi brzo sežrali za živa. Je zde takový vox po papuli se zafixovaným názorem, že zvíře je němé a ozývá se jen když hladoví. Samo, že doma nesnese ani rybičky.
Ona ta plochá herdule nesmí být moc nakloněná. Vyhovuje mi, když jí mám na parapetu a u práce stojím.
No to mě pak děsně bolí záda, proto ji nemám v lásce. Mám navešený jeden nedodělek už několik let a ne a ne se přinutit to dokončit. Špendlíky už asi budou zarostlé.
VymazatNaše kozule už ani nechtějí chodit. Taky nevím, kdy to vypukne, ale kdyby to už bylo, bylo by fajn. Kamarádce už jich po pastvině pobíhá šest, má po starostech. To mě už se o tom i zdá :-(