Lístečkové šílení

Když sundám brejle a kouknu se z povzdálí, tak mám pocit, že kdyby padala jemná mha, že támhle asi tak metr do prava, tam co už není až tak dobře vidět, protože se to ztrácí v té mze, tak tam že visí moje krajka s perfektními lístečky.
Bez legrace. Lepším se.

Lístkovina - kde opakuji chybu? Aneb, proužek do vzorníku až do skonání věků mít nejspíš nebudu.

Mám problém s technikou lístečků. Vím, nejhůř jde první tisícovka, pak se se zlomí a jde to samo. Ne snad, že bych nezapřela paličky do dlaně, že bych nezkoušela, netrénovala, nevztekala se a tak podobně stále dokolečka. O dokonalý pásek lístků se snažím třetí, možná už dokonce čtvrtý rok. Úmyslně si vybírám, sobě pro radost, okolky a kraječky, kde se lístky vyskytují. Mám na nástěnce píchlý dvojpár a když je chvilička....
Rečitela mi  jde. Dokud lístek rozšiřuji, je krásný. Průšvih nastává ve chvíli, kdy bych měla začít zužovat. Aby byl stejně souměrný jako v šité krajce - nechápu, tam jsou jak soustružené. Při paličkování se mi při zužování děje toto:

Hnus fijalovej zubatej nepravidelnej.
VÍM, že dokonalý lísteček lze upaličkovat i z vlasu. Tak, proč se mi, sakra, nedaří z lněné nitě, o hlazené egyptské bavlně ani nemluvě? Nejlépe jdou :-( na perlovce.